Čtvrtek, Únor 23, 2012
Czech
Česky
CZK
Investor
Fondy mají různé zaměření a jmění, které se může pohybovat v rozmezí od miliard po milióny USD. Většina funguje na tomto principu: sponzorující společnost jako např. Fidelity nebo Vanguard nashromáždí peníze a najme si manažera portfolia, aby nakoupil skupinu cenných papírů podle specifické investiční strategie. Společnost pak prodává podílové listy fondu veřejnosti za cenu odrážející hodnotu shromážděných cenných papírů. Pokud si někdo zakoupí podíl ve fondu, stane se vlastníkem malého procenta z jeho celého jmění a tím se podílí na jakémkoliv zisku nebo ztrátách fondu.
V závislosti na fondu, může klient vlastnit malou část 20 –ti až 500-ti různých společností za investici minimálně 1000 – 5000 USD, někdy i méně.
Investor musí platit poplatky za služby, dobrý fond mu ale za to nabízí řadu výhod. V ideálním případě má profesionní správce s mnohaletou zkušeností v oboru a přístupem k mnoha průmyslovým a obchodním informacím.
Na rozdíl od bankovních vkladových certifikátů nebo renty má investiční fond vysokou likviditu, vstoupení nebo vystoupení z fondu lze provést jednoduše po telefonu.
Fondy samozřejmě nejsou panacea. I když rozdělení investic ztlumí dopad případného nepříznivého vývoje jedné akcie, stále podléhají riziku finančního trhu. Fond je obvykle ovlivňován všeobecným trendem trhu a pokud se trh propadá, propadá se i hodnota podílu fondu.
Bohužel na trhu je také mnoho pochybných fondů, které vybírají vysoké poplatky od klientů, ale jejich hospodaření není úpěšné ani při příznivém vývoji finančního trhu.
Zhruba 55 % všech otevřených podílových fondů nedokáže překonat S&P 500 index. To je další důvod, proč je třeba fond vybírat moudře a strategicky.
Práce manažera fondu spočívá ve tvorbě portfolia, které by mělo zahrnovat různé typy akcií a obligací s cílem dosáhnout maximálního zisku při zadané úrovni rizika. Někteří manažeři jsou ochotni podstoupit větší riziko ve snaze dosáhnout vyšších zisků. Jiní jsou umírněnější a upřednostňují racionální zisky při menším riziku ztrát. Někteří investují pouze do zahraničních cenných papírů, někteří mají zálibu v malých společnostech, někteří se zaměřují na akcie veřejně užitečných společností atd.
Technicky vzato, indexové fondy mají manažera, jehož jediným úkolem je nakoupit všechny cenné papíry ve zvoleném indexu s cílem dosáhnout výkonu dané skupiny.
Index je skupina vybraných akcií, které reprezentují určitou oblast trhu. Například S&P 500 index se skládá z akcií velkých společností (large-cap akcie). The Nasdaq Composite index je zaměřený na technologická odvětví. Russell 2000 je index pro malé společnosti. Nákupem cenných papírů obsažených v indexu se snaží fond sledovat výkon daného segmentu.
Indexové fondy mají další výhody: daňová efektivita a nízké náklady. Nízký obrat snižuje daňovou zátěž a protože manažer není nucen aktivně vyhledávat cenné papíry, je správa těchto fondů relativně levná. Např. indexový fond založený na Vanguard 500 Indexu má neuvěřitelně nízký roční poplatek 0,18% investované částky. Průměrný large-cap fond vybírá poplatky více než šestinásobně vyšší.
Přesto, že indexové fondy se mohou zdát neatraktivní pro krátkodobé investice, jsou jednou z nejlepších možností pro investice dlouhodobé.
Akciové fondy jsou často seskupovány podle velikosti společností, jejichž akcie nakupují – velké, střední, malé a drobné. Velikostí společnosti máme na mysli hodnotu společnosti na trhu: počet akcií v oběhu vynásobený cenou za jednu akcii. Tato hodnota je známá jako tržní kapitalizace (cap size). Velké společnosti bývají méně riskantní než malé společnosti, které ale mohou nabídbout větší růstový potenciál. Pravděpodobně nejlepší variantou je investovat do několika fondů, které se různě zaměřují na velké, střední a malé společnosti.
Large-cap fondy obecně investují do společností s tržní honotou 8 miliard US dolarů a vyšší. Některé, jako např. Vanguard 500 Index fond pouze kopírují index a investují do všech 500 společností. Rozsáhlý Fidelity Magellan fond se snaží překonat index nákupem mixu velkých společností, jejichž výkon může překonat širší trh.
Pro large-cap fondy je typická větší stabilita než u fondů, které investují do malých společností. Historicky mají micro-cap fondy nejmenší tendenci ke stabilitě, jak je ale vidět na diagramu vpravo, současná turbulence na trhu posunula large-cap fondy na téměř stejnou úrověň. Z dlouhodobého hlediska fondy, které investují do zavedených společností, by nicméně měly zajistit hladší průběh a klient může očekávat poměrně nižší výnos.
Pro většinu investorů představují large-cap fondy základ jejich dlouhodobých investic. Pro mladší investory je to vhodný fond pro ukládání úspor na důchod.
Tyto fondy patří do středu. Zaměřují se na společnosti s tržní kapitalizací 1 – 8 miliard USD. Stabilitu fondu mohou narušit akcie z nižší části tohoto segmentu, které mohou vykazovat růstové charakteristiky menších společností. Tyto fondy mohou poslouži k rozložení vašeho portfolia.
Fondy jako „1“, Rowe Price Small-cap Stock se soustředí na společnosti s tržní kapitalizací nižší než 1 miliarda USD. Stabilita fondu je často ovlivňována agresivitou přístupu manažera. Agresivní manažer bude kupovat akcie společností s prudkým nárůstem nebo společnosti technologického zaměření, podstoupí vysoké riziko s nadějí na vysoký zisk (Growth manažer). Konzervativnější „value“ manažer bude vyhledávat akcie společností, které procházejí dočasným poklesem na trhu. Tyto tzv. Value fondy zůstávají rizikové, i když nesou menší riziko než Growth fondy.
Díky nestabilitě small-cap fondy vyžadují více času pro vyrování krátkodobých ztrát. Může se stát, že finanční trh nepřeje po delší čas malým společnostem, jako tomu bylo např. v roce 1998. Od roku 1999 se ale manažeři small-cap fondů mohou radovat, protože v roce 1999 tyto fondy exelovaly a udržely si dobrou pozici i v posledních 3 letech.
Pro malé společnosti je typické, že po období pomalé růstu se vrací zvýšený zájem a společnosti rostou rychleji než jejich větší konkurenti. Mohou být dobrým odrazovým můstkem pro agresivní investory, kteří se snaží vybudovat co nejvěší možné jmění, dokud jsou „ještě mladí“.
Na trhu jsou společnosti s tržní kapitalizací nižší než 250 milionů USD. Tyto fondy vyhledávají začínající společnosti, společnosti které přebírají jiné nebo společnosti, které se chystají využít nové trhy. S takto malými akciemi je riziko vždy velmi vysoké, ale růstový potenciál je neuvěřitelný.
Pokud má klient čas a náklonnost zaměřit svou pozornost na fond jako je tento, může být ochotný nebo ochotná do něj vložit nějaké peníze: Fond s minimální tržní kapitalizací se může „vzepnout a kousnout klienta“.
KAŽDÝ MANAŽER je jiný, ale pokud jde o investování, existují tři široké archetypy - hodnotový, růstový, nebo smíšený. Záleží na tom zda se manažer:
a) snaží „vyhledávat“ levné akcie a sází na to, že je trh nakonec také objeví
b) je ochoten se honit za populárními (drahými) akciemi v naději, že vydělá na jejich setrvačnosti.
Tyto fondy rády investují do společností, které trh přehlíží nebo v které ztratil důvěru. Manažeři jako je Bill Nygren z Oakmark Fondů hledá „podhodnocené“ akcie – nebo akcie, které jsou ohodnoceny níže ke svému potenciálnímu výdělku.
Někdy akcie narazí na krátkodobý problém, který bude v konečné fázi vyřešen a zapomenut. Nebo může být společnost příliš malá nebo nezřetelná na to, aby přitáhla pozornost. A potom je zde něco, co se může přihodit během časů ekonomické nestability, kdy velké skupiny akcií jsou všeobecně potrestány, jak se to přihodilo během týdnů, které následovaly po útocích 11-tého září, přičemž se specifická podstata společnosti ani nezměnila. V každém případě manažer udělá rozhodnutí, že existuje více potenciálu než bylo rozpoznáno trhem. Sází na to, že cena vzroste, jakmile ostatní dojdou ke stejnému závěru.
Tyto fondy se zaměřují na vyhledávání růstových společností na trhu. Manažeři růstových fondů jsou ochotni nést více rizika a platit ážio za své akcie v úsilí vytvořit portfolio společností s nadprůměrnou setrvačností cenového zhodnocení.
Pokud klienti mají růstové fondy během doby kdy na trhu klesají ceny, pak jsou si pravděpodobně také vědomi toho, že tyto fondy mají svou stinnou stránku. Tato skupina je nejnestálejší ze všech tří investičních stylů. A bohužel, když růstové fondy zpomalí, mějte se na pozoru – čím více setrvačnosti akcie mají, tím více pravděpodobně poklesnou, když přijdou špatné zprávy. To je důvod, proč by tyto fondy měli kupovat pouze agresivní investoři – nebo ti, kteří mají dostatek času, aby splatili dočasné ztráty na trhu.
Tyto mohou zahrnovat široké spektrum investic do obou růstových i hodnotových akcií. Například mohou držet nějaké vysoce růstové biotechnické akcie stejně tak jako levně oceněné průmyslové cyklické akcie. To znamená, že je obtížné je zařadit z hlediska risku. Vanguard 500 Index fond investuje do každé společnosti na S&P 500 a proto se může kvalifikovat jako smíšený. Ale protože je to také fond s velkou tržní kapitalizací, má snahu být stabilní. Legg Mason Specil Investment fond je agresivnější se skoro dvakrát tak větším zatížením v technologických a telekomunikačních akciích na konci roku 2002. Abychom určili, jestli je určitý smíšený fond vhodný pro klientovy potřeby, musíme se podívat na vlastnictví fondu a rozhodnout se.
Neznamená to, že dobrý mezinárodní fond by měl být v portfoliu každého klienta. Ačkoli se rozdíly zmenšují, ekonomiky různých světových oblastí mají tendenci vzestupovat a klesat v cyklech, které se vyrovnávají. Mezinárodní akcie mohou poskytnout výbornou diverzifikaci pro portfolio, které se skládá převážně z majetku. A když investujeme ve vzdálených koutech světa, nalezení dobrého manažera je často nejlepší cestou, protože výzkum je omezený a zahraniční společnosti jsou notoricky obtížné na to, aby je jednotliví investoři sami sledovali.
Mezinárodní fondy vystavují investory zahraničním trhům v proměnlivé úrovni rizika. Některé jsou poměrně všední. Z jiných vám můžou stávat vlasy hrůzou. Vezměte v úvahu zklamání z výnosů fondů Latinské Ameriky uveřejněných v roce 2002, kdy shodily okolo 20-ti %. Argentinská ekonomická krize, znepokojení ohledně brazilských národních voleb stejně tak jako schopnost splatit dluhy a politický neklid ve Venezuele se odrazily na výnosech v této oblasti. A dokonce i když zahraniční ekonomiky prosperují poměrně dobře, fluktuace měny může negativně ovlivnit ceny akcií.
Ekonomické a měnové riziko může také zapříčinit velmi silný výkyv pozitivním směrem. Tak jako vždy je diversifikace klíčem k řízení rizika. Fondy investující v zahraničí spadají do čtyř základních kategorií: světové, mezinárodní, rozvojové trhy a trhy dané země. Čím širší je rozpětí fondu, tím méně je fond rizikovější.
Světové fondy jsou nejrůznorodější z těchto čtyř kategorií. Ale nenechte se obalamutit jejich kosmopolitním názvem. Jsou schopné investovat do jakékoli oblasti světa včetně trhu Spojených států, takže vlastně nenabízejí tolik diversifikace jako mezinárodní fondy akcií.
Tyto fondy investují většinu svého majetku mimo Spojené státy. Záleží na zemích vybraných pro investici, zahraniční fondy se pohybují od relativně bezpečných až po velice rizikové. Například Fidelity Diversified International má svůj majetek rozprostřen ve více než 30-ti různých zemích, z nichž mnohé jsou v Evropě. Na druhou stranu, Templaton Foreign má významné vystavení na tradičněji nestálé oblasti světa s 23% zatížením v zemích Pacifické oblasti, jako je Thajsko, Jižní Korea a Hong Kong. Průměrný zahraniční fond má pouze 6.6% podíl v těchto oblastech. Nejlepší, co můžete udělat, je vybrat si fond s nejlepším vyvážením, nebo se zatraceně dobře ujistěte, že manažer vstupuje a vystupuje z těchto trhů v těchto oblastech se ziskem.
Tyto fondy investují v jedné zemi nebo oblasti světa. Tento druh zaměření je činí velice nestálými – obzvláště pokud si klient vybere fond, který investuje v zemi, která je považována za rozvojovou. Dejme tomu, že si vyberete zemi ve správnou dobu – Rusko nebo Koreu v roce 2001 a 2002. Pouze ti nejdůmyslnější investoři by měli spekulovat na těchto územích.
Fondy rozvojových trhů jsou nejméně stabilní. Investují do nerozvinutých oblastí světa, které mají enormní potenciál růstu, ale také představují veliká rizika – politický převrat, korupci a kolaps měny, to zmiňujeme jen některá. Samozřejmě, jak nás současný trh s klesajícími cenami akcií naučil, domácí akcie mohou být také extrémně nestále. Přidáte-li tedy vystavení se malému dílu rozvojového trhu do vašeho portfolia, může to být jeden ze způsobů, jak omezit celkové riziko vašeho portfolia. V roce 2002 například fondy rozvojových trhů poklesly o 5.9%, zatímco průměrné domácí portfolio ztratilo 50.5%. Je lepší doporučit tuto skupinu krátkodobým investorům, ale dlouhodobí investoři zjistí, že nejlepší způsob jak snížit riziko je rozložit vejce do více košíků - neboli diversifikovat.
FONDY JEDNOTLIVÝCH ODVĚTVÍ dělají to, co jejich název naznačuje: omezují investice na jednotlivé segmenty – nebo sektory – ekonomiky. Například Vanguard Healt Care nakupuje do svého portfolia pouze zdravotnické společnosti. Nezáleží na tom, do jakého sektoru chce klient investovat; je pravděpodobné, že existuje fond, který do tohoto sektoru investuje. Například Fidelity má celou stáj fondů jednotlivých odvětví od Fidelity Select Insurance až po Fidelity Select Automotive. Záměrem je dovolit investorům vsadit na konkrétní odvětví nebo sektor, kdykoli si myslí, že se toto odvětví oživí.
Ač se může zdát, že tato strategie hází celou diversifikaci do vzduchu, není tomu tak docela. Je pravdou, že investování do fondu jednotlivého odvětví rozhodně zaměřuje vystavení se určitému oboru. Ale může to přinést klientovi diversifikaci v tomto oboru, což by pro něj samotného bylo obtížné dosáhnout.
Jak otevřené, tak zavřené fondy jsou sázkou peněz investorů řízených profesionály tak, aby maximalizovaly diversifikaci v rámci dané strategie. Rozdíl je v tom, jak je fond strukturovaný, co se týče vlastnictví.
Otevřený podílový fond vydává a vyplácí akcie na poptávku, kdykoli investor vloží peníze do tohoto fondu, nebo kdykoli si je vybere. To se děje běžně každý den a celková hodnota majetku fondu roste a zmenšuje se, jak peníze přitékají a odtékají. To znamená, že čím více investorů například nakoupí Vanguard 500 Indexový fond, tím více bude mít tento fond akcií. Neexistuje limit na počet akcií, které může fond vydat. Také není hodnota jednotlivé akcie ovlivněna počtem cenných papírů, které fond vydává, protože čistá majetková hodnota je určována pouze změnou ceny akcií nebo bondů, které fond vlastní, ne velikostí fondu samotného.
U zavřených fondů je tomu jinak. Stejně tak jako společnost, fond vydává daný počet akcií v primární emisi a ty se obchodují na burze. Fond jako například Nuveen Muni Value fond se obchoduje na New Yorkské burze cenných papírů stejně tak jako jakékoli jiné akcie. Cena jeho akcií je určována ne celkovou hodnotou jeho majetku, ale poptávkou investorů po tomto fondu.
Investování v uzavřených podílových fondech může být pro nováčky velice matoucí a nedoporučujeme ho. Ale pro ty, kteří plně rozumí trhu, mohou být uzavřené podílové fondy zajímavé, protože se obchodují s diskontem ke své základní majetkové hodnotě. Chytří investoři vyhledávají uzavřené podílové fondy se spolehlivými výnosy, které se obchodují s velkým diskontem a poté sází na to, že se rozptyl mezi diskontem a základní majetkovou hodnotu akcií uzavře. Pokud klienti nerozumí mechanizmu oceňování diskontového rozptylu, je lépe když se budou držet otevřených podílových fondů.
Dluhopisové fondy jsou vytvořeny tak, aby daly portfoliu klienta doporučenou dávku investic s pevných příjmem, tak aby investor nemusel procházet potížemi, které by ho čekaly, kdyby si nakupoval dluhopisy sám. Existuje jich několik typů:
Všechny dluhopisy jsou strukturovány tak, že klient po určité době dostane splacenou jistinu. Jsou buď krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé, záleží na počtu let do dospělosti. Dluhopisové fondy jsou stejné. Fond jako je Dreyfus Premier Short Term Income je typickým příkladem své kategorie, nakupuje mix podnikových a vládních dluhopisů s dobou trvání menší než tři roky. Střednědobé fondy jako je Liberty Intermediate se pohybují mezi třemi a deseti lety, přičemž Vanguard Long-Term Corporate obvykle pouze nakupuje dluhopisy s dospělostí větší než šest let.
Obecně řečeno, čím delší durace, tím větší risk a výnos. Je to proto, že čím déle klient drží dluhopis před dospělostí, tím větší je šance, že jeho hodnota může být nepříznivě ovlivněna inflací. Takže když kterákoli společnost nebo vláda vydá dluhopis, musí dopředu slíbit vyšší výnos.
Fondy komunálních dluhopisů investují do dluhopisů vydaných státními samosprávami. Některé fondy jako Eaton Vance National Municipal, investují do dluhopisů nabízených po celé zemi. Jiné, jako Pimco New York Municipal Bond fond, investují pouze v jednom státě. Daňové zvýhodnění je velkým lákadlem fondů komunálních dluhopisů. Pokud klient vlastní národní fond, je zproštěn federálních daní z jakéhokoli příjmu, který získá z fondu. Pokud klient žije ve státě jmenovaném ve státním specifickém fondu, je zproštěn státních a federálních daní. Nicméně nižší daně klientů sebou obvykle přinášejí nižší výnosy. Pouze investoři ve vysoké daňové skupině by měli nakupovat tyto fondy.
Dluhopisové fondy investují do různých kategorií podnikových dluhopisů. Fondy s vysokými výnosy nebo takzvané fondy „odpadových bondů“ jsou v této skupině nejznámější, protože nabízí nejvyšší sazby. Protože tyto fondy investují do nízko hodnocených podnikových emisí, zahrnují v sobě větší riziko. Společnosti s kreditovým hodnocením BBB nebo méně mají nejvyšší pravděpodobnost, že nesplní své kupónové splátky. I když příjem z fondu jako je Fidelity High Income může být vysoký, není garantovaný. Pouze ti investoři, kteří mají vysokou toleranci k riziku, by měli žádat tyto fondy.
Učí se, že fondy peněžního trhu jsou často jednou z nejbezpečnějších investic do podílových fondů, ale to záleží na pohledu klienta. Na jednu stranu je skoro nemožné v těchto případech ztratit klientovu jistinu. Na druhou stranu jsou jejich výnosy tak malé – obzvláště v dnešní době, kdy v průměru nabízí pouze 1% - že nemohou ani pokrýt inflaci. Z dlouhodobého hlediska klientovi peníze ztrácejí nákupu schopnost a stávají se méně cennými. Tím jsou fondy peněžního trhu nejužitečnější pro uložení hotovosti, kterou bude klient v krátké době potřebovat – na splátky auta, domu, pojištění nebo pro školné na příští rok.
Důvodem, proč jsou fondy peněžního trhu tak stabilní, je že investují do ultra krátkých cenných papírů, jako jsou ty vydané bankou, federální vládou nebo velkými společnostmi s hodnocením bonity A. Klientovy výnosy přicházejí ve formě dividend. V tomto ohledu jsou fondy peněžního trhu velmi podobné bankovním depozitním certifikátům. Výhodou money fondu je, že je naprosto likvidní. Ne jako CD, který uzamkne klientovy peníze na nejméně tři měsíce; klient může prodat své akcie fondu peněžního trhu kdykoli. Také často nabízejí schopnost vypisovat šeky oproti jistině.
Existuje mnoho různých typů fondů peněžního trhu, které se dělí na základě toho, jaké cenné papíry nakupují, ale největší rozdíl je v tom, jestli klientovy dividendy podléhají zdanění nebo ne. Výnos z fondů, které nepodléhají zdanění, je o něco nižší než z fondů, které zdanění podléhají, ale pokud je klient v daňové skupině 30 % nebo vyšší, tak by tohle mohla být cesta, kterou se vydat.
