Čtvrtek, Únor 23, 2012
Czech
Česky
CZK
Investor
Investiční technika, která diverzifikuje portfolio mezi různé typy aktiv jako např. akcie, obligace, peněžní ekvivalenty, drahé kovy, nemovitosti a inkasovatelné položky. Dojde-li na riziko a odměnu, chovají se různé třídy aktiv různě. Např. akcie nabízejí nejvyšší návratnost, zároveň však s sebou nesou nejvyšší riziko ztráty. Obligace nejsou tak lukrativní, avšak nabízejí mnohem větší stabilitu než akcie. Návratnost peněžních trhů je malá, avšak je vysoce nepravděpodobné, že byste přišli o svou počáteční investici. Strategie rozdělení aktiv vám umožňuje dosáhnout optimální směsice rizika a odměny.
Investiční fond, který investuje do směsice akcií, obligací a peněžních prostředků. Vyvážený fond se pokouší smíchat třídy, aby vytvořil konzervativní růst a příjmové portfolio. Též je znám pod jménem „hybridní“ fond resp. fond s „rozdělením aktiv“.
Dluhový instrument, který pravidelně vyplácí stanovenou hodnotu úroků. Hodnota dluhu je známa coby jistina; odměna věřitelům za poskytnutí takových jistin bývá typicky ve formě úroků. Existují tři hlavní typy obligací: korporátní, vládní a komunální. Korporátní obligace s nízkým kreditním ohodnocením se nazývá vysoce výnosnou obligací resp. obligací rizikovou.
A debt instrument that pays a set amount of interest on a regular basis. The amount of debt is known as the principal, and the compensation given to lenders for making such funds available is typically in the form of interest payments. There are three major types of bonds: corporate, government and municipal. A corporate bond with a low credit rating is called a high-yield or junk bond.
Typ investičního fondu, který vydává stanovený počet akcií a typicky obchoduje na burze. Na rozdíl od tradičnějších otevřených fondů jsou transakce s akciemi uzavřených fondů založeny na jejich tržní hodnotě, která se řídí nabídkou a poptávkou na trhu. Zajímavostí je, že tržní cena uzavřeného fondu může být nad (ážio) nebo pod (sleva) hodnotou svého základního portfolia (či NAV). Investoři do uzavřených fondů se často snaží vydělat na velkých slevách, neboť doufají, že se tyto nakonec zúží.
Ukazatel celkové zadluženosti je měrou finanční síly. Vypočítává se jako podíl dlouhodobého dluhu a vlastního jmění akciové společnosti (vlastní jmění je totéž co účetní hodnota). Čím je tento poměr větší, tím má společnost větší šanci, že v budoucnosti nebude schopna splácet své dluhy.
Derivát je cenný papír, jehož hodnota je „odvozena“ (anglicky „derivated“) z výkonnosti nebo pohybu jiného finančního cenného papíru, indexu nebo jiné investice. Např. deriváty mohou být termínované koupě a prodeje akcií, opce nebo cenné papíry zajištěné hypotékou. Deriváty mohou být použity k prodeji cenného papíru nebo zajištění proti riziku poklesu.
Diverzifikujete-li, rozdělíte své peníze do značného množství různých cenných papírů, čímž se vyhnete riziku, že vaše portfolio těžce vykrvácí, zkrachuje-li jeden cenný papír nebo konkrétní tržní sektor. Máte-li dost času a energie, můžete si vytvořit vlastní diverzifikované portfolio. To však znamená, že musíte sledovat nejméně 20 různých akcií či obligací najednou, což – mírně řečeno – není ani trochu jednoduchý úkol. A tak se jako mnohem jednodušší řešení jeví nákup investičních fondů a přenesení starostí s diverzifikací na jejich odborné správce.
Roční dividenda společnosti vyjádřená coby procento stávající ceny akcie. Dojde-li k poklesu ceny akcie, vzroste výnos její dividendy. Např. v případě akcie prodávané za 20 dolarů kus, která má roční dividendu ve výši 1 dolaru z každé akcie, vynese investorovi 5 %. Klesne-li však cena této akcie na 10 dolarů za kus, pak roční dividenda ve výši 1 dolaru představuje 10% výnos. Investoři, kterým jde o hodnotu, často pohlíží na vysoké výnosy dividend jako na signál, že cena dané akcie je nízká. Vysoký výnos dividendy též funguje jako jakási poduška na klesajícím trhu, což je lákavé pro investory, kteří neradi riskují. Má to však jeden háček – dividendy jsou zpravidla zdaňovány jako běžný příjem. Čím vyšší je výnos, tím větší je i daň, kterou musíte zaplatit.
Část čistého příjmu společnosti, která je vyplácena akcionářům jako výnos z jejich investice. Výnos dividendy dané akcie je stanoven tak, že se vydělí roční dividenda společnosti stávající cenou akcie. Např. akcie prodávaná za 20 dolarů za kus s roční dividendou ve výši 1 dolaru na akcii vynese investorovi 5 %. Dividendy jsou vyhlášeny nebo pozastaveny na základě rozhodnutí představenstva společnosti. Nejdůležitějším přínosem dividend je to, že jsou-li jednou vyplaceny, jsou to peníze v bance, které představují jediný výnos, jsou-li akcie slabé. Nevýhodou je skutečnosti, že dividendy jsou zdaňovány jako běžné příjmy, což může mít dopad na výši daní, nacházíte-li se ve vysokém daňovém pásmu.
Společnosti vlastnící fondy jsou obchodními subjekty, které spravují, prodávají a nabízejí veřejnosti investiční fondy ke koupi. Je pro ně typické, že nabízejí celou řadu různých fondů investujících jak na akciových trzích, tak i na trzích s pevným příjmem. Společnosti dále provádějí administrativní úlohy, jako je účetnictví fondu a služby zákazníkům, i když si na tyto odpovědnosti někdy najímají třetí stranu. Mezi takové větší fondy (společnosti) patří např. Fidelity, Vanguard, Franklin-Templeton či T. Rowe Price. V mnoha případech mohou investoři převádět své investice z jednoho fondu na druhý v rámci daného fondu (společnosti) za minimální či dokonce nulový poplatek. Společnost bývá též nazývána rodina fondů. Příklacdem může být WIOF SICAV.
Dohoda o koupi nebo prodeji stanoveného množství komodity nebo cenného papíru ve stanoveném budoucím měsíci za cenu, na níž se kupující a prodávající dnešního dne dohodli. Smlouva o termínované koupi/prodeji se liší od opce, neboť opcí se rozumí právo prodat či koupit, zatímco dohoda o termínované koupi/prodeji je slibem, že se daná transakce opravdu uskuteční. Termínované koupě/prodeje jsou součástí třídy cenných papírů, které se nazývají deriváty. Jsou nazývány deriváty, neboť takové cenné papíry odvozují (anglicky „derivate“) svoji hodnotu z výše základní investice.
Privátní investiční partnerství, které je vlastněno bohatými jedinci a institucemi, jemuž je dovoleno používat agresivní strategie, které nemohou používat investiční fondy (včetně baissovního prodeje, spekulace na zisk s vypůjčenými penězi, program tradingu, výměnných operací, arbitráže a derivátů). Vzhledem k tomu, že počet investorů je ze zákona omezen na méně než sto, typická minimální výše investic činí 1 milion dolarů.
Strategie, která je navržena ke snížení investičního rizika pomocí opcí s právem koupě či prodeje, baissovního prodeje nebo termínovaných kontraktů. Zajištění pomáhá zajistit stávající zisky. Za příklady mohou sloužit vyrovnání pozice na trhu termínovaných koupí/prodejů s pozicí na peněžním trhu, mít v držení cenný papír a ten prodat baissovním prodejem nebo opce s právem koupě oproti baissovním cenným papírům. Dokonalé zajištění vylučuje možnost budoucích zisků či ztrát. Nedokonalé zajištění je pojistkou části ztrát.
Poměr, v němž roste všeobecná úroveň cen zboží a služeb. Inflace má ďábelskou schopnost nahlodávat hodnotu cenných papírů, které nerostou dost rychle. To je také důvodem, proč může být investování jen do fondu peněžního trhu riskantnější, než se může na první pohled zdát. Roční inflace činí 3 % a peněžní trh roste o 5 % až 6 %, takže vám toho na důchod mnoho nezbude. Mezi míry inflace patří index spotřebitelských cen (CPI) a index velkoobchodních cen (PPI).
Chvíle, kdy společnost poprvé vydá akcie pro veřejnost. Tento proces bývá nazýván „být veřejně obchodován“. Cenné papíry nabízené v rámci počáteční veřejné nabídky bývají často, i když ne vždy, akciemi mladých společností, které pro své akcie hledají venkovní akciový kapitál a veřejný trh. Obecně platí, že investoři, kteří nakupují cenné papíry v rámci počáteční veřejné nabídky, musí být připraveni přistoupit na značně vysoké riziko kvůli možnosti vysokých zisků.
Míra úroku účtovaná za použití peněz, která bývá většinou vyjádřena jako roční míra. Míra je odvozena coby podíl částky úroku a částky vypůjčené jistiny. Např. účtuje-li si banka částku ve výši 50 dolarů ročně za půjčku ve výši tisíc dolarů, bude úroková míra činit 5 %. Úrokové míry jsou uvedeny na účtech, směnkách, obligacích, kreditních kartách i na řadě dalších druhů spotřebitelských a obchodních půjček. Míry mají obecně tendenci růst s růstem inflace i jako reakce na oznámení americké Federal Reserve Bank o zvýšení klíčových krátkodobých úrokových měr. Růst úrokových měr má na akciový trh negativní vliv, protože investoři mohou dostat mnohem konkurenčnější odměny, nakoupí-li místo akcií nově vydané obligace. To uškodí i sekundárnímu trhu obligací, protože úrokové míry vypadají v porovnání s novými emisemi méně atraktivní.
Investiční horizont představuje dobu trvání investice, jíž klient upřednostňuje. Doba trvání je klientem vypočtena před pořízením investice a představuje dobu, během níž daný klient bude mít za povinnost mít své peníze investovány. To ale neznamená, že si klient nemůže v případě potřeby vyzvednout stávající hodnotu investice. Je proto důležité znát investiční horizont ještě před pořízením aktuální investice. Je důležité stanovit tento horizont skutečně účinným způsobem, neboť přílišná opatrnost může vést ke zbytečně konzervativním výnosům, zatímco příliš velká očekávání u krátkého horizontu mohou vést ke ztrátám.
Investiční portfolio je sada investic, do nichž klient nebo investiční fond investuje. Správce fondu, případně i investor, se snaží sestavit svou investici z různých investičních instrumentů, aby tak snížil riziko a zabránil závislosti na vývoji jediného investičního instrumentu, a mohl tak dosahovat stabilnějších výnosů s co nejnižším možným investičním rizikem.
Investiční riziko může být sníženo několika způsoby:
Míra, do níž investor nebo podnikatelský subjekt využívá vypůjčené peníze. V případě společností se spekulace na zisk měří ukazatelem celkové zadluženosti, která se vypočte jako podíl dlouhodobého dluhu a vlastního jmění akciové společnosti. Čím více je dlouhodobých dluhů, tím větší je finanční spekulace na zisk a tím vyšší je riziko společnosti, že si nabije ústa. V případě investorů znamená spekulace na zisk lhůtní spekulační nákup a využívání derivátů, jakými jsou např. opce, ke zvýšení vrácené hodnoty bez navyšování investice. Investování prostřednictvím spekulace na zisk může být nesmírně rizikové, protože můžete přijít nejen o své peníze, ale i o peníze, které jste si vypůjčili.
Prodejní poplatek účtovaný za nákup či prodej investičního fondu. V případě počátečních poplatků či počátečních poplatků typu front-end nebo zatížení je tato částka vyjádřena jako procento počáteční investice a je splatné na základě koupě akcií fondu. Pro zatížení typu back-end závisí účtovaná částka na počáteční nebo konečné hodnotě (podle toho, která je menší) prodaných akcií.
Lhůtní spekulační nákup znamená vypůjčit si peníze na nákup cenných papírů od makléře. Marže je částka, kterou musíte složit na účet makléře, abyste si mohli vypůjčit. Minimum je 50 % pořizovací ceny nebo prodejní ceny akcií, které zatím nemá prodávající k dispozici a hodlá je nakoupit za nižší cenu, než za jakou je hodlá prodat. Chcete-li tedy zakoupit akcie v hodnotě 10 tis. dolarů formou spekulačního nákupu, musíte složit alespoň 5 tis. dolarů, abyste mohli tyto akcie zakoupit. Spekulativní nákup představuje hrozbu, že přijdete nejen o své peníze, ale i o peníze, které jste si vypůjčili.
Typ investičního fondu, který investuje do stabilních, krátkodobých cenných papírů. Fondy peněžních trhů jsou snadno převoditelné na hotové peníze a většinou si udržují neměnnou hodnotu 1 dolar za akcii. Nejsou však federální vládou pojištěny. Existují různé typy fondů peněžních trhů podle typu cenného papíru, který nakupují. Nicméně nejdůležitějším rozlišením je, zda vaše dividendy podléhají zdanění nebo ne.
Dluhové emise zajištěné hypotéčními úvěry. Investoři obdrží platby z úroků a splátek jistiny za základní hypotéky. Tyto obligace jsou nesmírně citlivé na změny úrokové míry, protože vlastníci nemovitostí mají tendenci zaplatit předem a refinancovat své hypotéky, dojde-li k poklesu úrokových měr.
Investiční společnost, která shromažďuje peníze značného počtu jednotlivých investorů, aby za ně pořizovala akcie, obligace či jiné finanční instrumenty. Odborná správa a diverzifikace představují dva základní přínosy investování do investičního fondu. Za tyto služby je účtován poplatek za správu, jehož hodnota se typicky pohybuje od 1 % do 2 % (či více!) ročně. Fondy vybírají i další poplatky a účtují si prodejní provizi (režijní nebo počáteční poplatek). Investiční fondy jsou buď otevřené nebo uzavřené. Otevřený fond vydá nové akcie, složí-li investoři peníze, a když odkoupí od investorů nazpět akcie a vyplatí jim za ně peníze. Uzavřený fond vydá pevný počet akcií při počáteční veřejné nabídce, které pak budou veřejně obchodovány. Otevřené investiční fondy jsou nejběžnějším typem investičního fondu.
Hodnota čistých aktiv je též známa jako cena za akcii. Hodnota aktiv fondů vydělená počtem nesplacených akcií. Hodnota čistých aktiv se vypočítává denně při ukončení obchodování. Otevřené fondy se obchodují za NAV, zatímco uzavřené fondy se často obchodují s emisním ážiem nebo slevou z hodnoty aktiv.
Typ fondu, který vydává tolik akcií, kolik si jich investoři vyžadují. Tím se liší od uzavřeného fondu, který má pevný počet akcií, které jsou prodávány na pokladničním trhu nebo na burze. Cena akcie otevřeného fondu je stanovena podílem celkových čistých aktiv fondu a počtu nesplacených akcií. Tato hodnota se nazývá hodnotou čistých aktiv fondu (NAV). Čistá hodnota aktiv otevřeného fondu se vypočítává na konci každého obchodního dne. Většina investičních fondů jsou fondy otevřené.
Dohoda, která poskytuje investorovi právo, ale nikoliv povinnost, koupit či prodat akcii, obligaci nebo komoditu za stanovenou cenu během určitého období. Opce s právem koupě je opcí k nákupu cenného papíru, zatímco opce s právem prodeje je opcí k prodeji cenného papíru. Pokud není opce uplatněna před termínem vypršení, veškeré peníze zaplacené za takovou opci propadají. Opce jsou obchodovány na několika burzách včetně Chicago Board of Options Exchange (chicagské burzy opcí), American Stock Exchange (americké burzy), Philadelphia Stock Exchange (filadelfské burzy), Pacific Stock Exchange (tichomořské burzy) a New York Stock Exchange (newyorské burzy).
Kolekce cenných papírů, kterou má v držení investor. Portfolia se obvykle skládají z velkého počtu různých cenných papírů, aby se minimalizovalo investiční riziko.
Poměrový ukazatel pro ohodnocení hodnoty akcie. Je kalkulován jako podíl ceny akcie a částky udávající příjem na akcii. Je-li kalkulován z příjmu za minulý rok, nazývá se trailing P/E (koncový ukazatel bonity akcie). Je-li kalkulován z příjmu budoucího roku předpokládaného na základě analýzy, nazývá se forward P/E (budoucí ukazatel bonity akcie). Největší slabinou všech výše uvedených typů ukazatele bonity akcie je skutečnost, že společnosti občas „upraví“ své příjmy pomocí účetních kouzel, aby vypadaly lépe než ve skutečnosti. Proto dává řada analytiků raději přednost zaměření na poměr ceny a cash-flow.
Dohoda, na jejímž základě má investor právo, nikoliv však povinnost, prodat akcii, obligaci, komoditu či jiný instrument za stanovenou cena během přesně stanoveného období.
Obecně se jedná o akcii či obligaci. Konkrétně se jedná o kus papíru, na němž je uvedeno, že jeho majitel vlastní akcii nebo akcie společnosti (akcie) nebo půjčil peníze společnosti či vládní organizaci (obligace).
Akcie představuje vlastnický podíl v konkrétní společnosti nebo podnikání. Je spojena s právem akcionáře podílet se coby partner na řízení akciové společnosti, jejím zisku a konečném zůstatku v případě rozpuštění společnosti. Akcionář je oprávněn podílet se na zisku společnosti (dividendách) stanovených valnou hromadou společnosti v závislosti na dosaženém hospodářském výsledku. To však držiteli akcií nezaručuje žádný příjem; v případě bankrotu dané společnosti může tak přijít o celou investici. Z dlouhodobého hlediska však platí, že průměrná historická výkonnost akcií je vyšší než výkonnost obligací nebo instrumentů finančního trhu.
Strategie obchodování, která předjímá pokles ceny akcie. Akcie či jiný finanční instrument jsou vypůjčeny od makléře a poté prodány, což vytváří baissovní pozici. Tato pozice je obrácena, nebo pokryta, když je akcie znovu zakoupena, aby se mohl splatit dluh. Dojde-li k poklesu ceny akcie, bude baissovní prodejce profitovat z náhrady vypůjčených akcií akciemi, které pořídil za nižší cenu.
Investice, která představuje část vlastnického podílu na aktivech společností a jejich příjmů. Existují dva různé typy akcií: obyčejné (kmenové) a preferenční. Kmenové akcie poskytují hlasovací práva, ale nezaručují výplatu dividend. Preferenční akcie neposkytují hlasovací práva, ale zaručují výplatu stanovených dividend. Preferenční akcie mají dále přednost před akciemi kmenovými při vznášení nároku na aktiva v případě bankrotu. Na rozdíl od obligací.
Charakteristika cenného papíru nebo trhu, dojde-li k prudkému cenovému poklesu či růstu v krátkodobém období. Mírou relativní nestálosti cenného papíru nebo investičního fondu vůči celkovému trhu je beta. Akcie může být nestálá, protože výhled společnosti je obzvlášť nejistý, protože je nesplaceno jen několik akcií (tj. společnost je nelikvidní) nebo z mnoha dalších důvodů, kdy se beta týká jak akcií, tak i fondů. Proto se pro měření nestálosti investičních fondů v mnohem větší šíři používá standardní odchylka. Standardní odchylka zkoumá řadu historických výnosů, čímž stanovuje potenciál portfolia pohybovat se mezi vysokými a nízkými výnosy.
